Energie a odpočinek
Proč jsem byla unavená i po víkendu, který vypadal jako odpočinek
Únava po víkendu pro mě nebyla důkaz, že jsem málo odpočívala. Spíš jsem dlouho zaměňovala volný čas za regeneraci. Posledního půl roku jsem měla víkendy plné práce, vzdělávání, cestování i hezkých zážitků. Bavilo mě to. Jenže v pondělí jsem se často budila unavenější než v pátek.
Nešlo o jeden nepovedený víkend. Když jsem si vedle sebe položila závody se stánkem Topwest, vzdělávací akce, kempování, dovolené a rozlučku se svobodou, došlo mi, co mají společného: všechny chtěly moji pozornost, energii a organizaci. To, že byl program příjemný, z něj ještě neudělalo odpočinek.
Víkend bez běžné práce ještě není regenerace
Dřív jsem odpočinek počítala jednoduše. Když nejsem u běžné práce, mám volno. A když mám volno, měla bych si odpočinout. Jenže tělo ani hlava nečtou kalendář. Reagují na to, kolik pozornosti kam dávám, kolik rozhodnutí dělám a jestli mám během dne vůbec chvíli, kdy nic nemusím.
Regenerační odpočinek pro mě dnes znamená, že po něm mám víc energie než před ním. Nemusím být celý den na gauči. Potřebuji ale aspoň část času bez výkonu, přesunů, péče o ostatní a dalšího programu.
Co mi ukázalo posledních šest měsíců?
Na papíře jsem měla spoustu „volných“ víkendů. Ve skutečnosti vypadaly velmi různě.
| Víkendový program | Proč působil jako odpočinek | Co ode mě reálně chtěl |
|---|---|---|
| Závody se stánkem Topwest | Byla jsem mezi lidmi a v prostředí, které mám ráda. | Cestu, přípravu stánku, komunikaci se zákazníky, soustředění a dlouhé hodiny na nohou. |
| Vzdělávací akce | Dělala jsem něco pro sebe a svůj rozvoj. | Pozornost, vstřebávání nových informací, cestování a často brzké vstávání. |
| Kempování | Byla jsem venku a mimo běžný režim. | Balení, přesuny, improvizaci a spánek v jiných podmínkách. |
| Dovolená | Měla jsem změnu prostředí a zážitky. | Plánování, rozhodování, přesuny a přizpůsobování se programu. |
| Rozlučka se svobodou | Den a noc strávená tlacháním, tancováním a popíjením s kamarádkami. | Pozornost, sociální energii a spánek v úplně jiném režimu. |
Nic z toho nebylo špatně. Naopak. Některé víkendy byly pracovní, jiné krásné a některé obojí zároveň. Problém byl v tom, že jsem od každého čekala stejný výsledek: že mě dobije.
Příjemný program může být pořád náročný
Dlouho jsem si únavu po hezké akci neuměla přiznat. Když se mi něco líbilo, připadalo mi nevděčné říct, že mě to vyčerpalo. Jenže radost a únava se nevylučují.
Můžu si užít závody a přitom být po dvou dnech komunikace se zákazníky vyčerpaná. Můžu mít ráda vzdělávání a přitom potřebovat ticho po celém dni soustředění. Můžu si užít dovolenou nebo rozlučku a zároveň se vrátit s potřebou dospat se a srovnat si vlastní rytmus.
Příjemný zážitek doplní radost. Regenerační odpočinek doplní kapacitu. Někdy se potkají, ale není to totéž.
Proč mi nepomohla ani změna prostředí?
Změna prostředí mi často pomohla vypnout od běžných starostí. Nevypnula ale automaticky moje vnitřní tempo. I na dovolené jsem mohla plánovat další den, hlídat čas, řešit praktické věci a přemýšlet, co bude po návratu.
Stejné to bylo u kempování. Příroda byla příjemná, ale před odjezdem se balilo, na místě se zařizovalo a po návratu se všechno vybalovalo. Pokud jsem do takového víkendu vstupovala už unavená, změna kulis sama o sobě nestačila.
Jak dnes poznám, že jsem opravdu odpočívala?
Nehodnotím to podle počtu volných hodin. Dívám se na pondělní ráno. Mám čistší hlavu? Jsem méně podrážděná? Dokážu se pustit do běžných věcí bez pocitu, že už od startu doháním vlastní energii?
Pomáhají mi tři jednoduché otázky:
- Měla jsem během víkendu chvíli, kdy po mně nikdo nic nechtěl?
- Byl v programu prostor bez přesného času, cíle a výkonu?
- Udělala jsem něco podle toho, co jsem potřebovala, ne jen podle toho, co bylo naplánované?
Když je odpověď třikrát ne, byl to možná skvělý víkend. Jen nebyl regenerační.
Odpočinek si potřebuji plánovat jinak než zážitky
Nechci se vzdát závodů, vzdělávání, kempování ani společných akcí. Jsou součástí mého života a dávají mi smysl. Přestala jsem ale předstírat, že každý volný den vrací energii.
K aktivnímu víkendu proto potřebuji přidat něco, co nevypadá zajímavě na fotce: pomalé ráno, prázdné dvě hodiny, obyčejné jídlo doma, procházku bez cíle nebo večer bez dalšího programu. Někdy potřebuji volnější neděli. Jindy si musím ubrat už v pondělí po návratu.
Odpočinek není odměna za to, že všechno zvládnu. Je to prostor, ve kterém znovu získám kapacitu zvládat běžný život.
Jestli jste po aktivním víkendu unavená, nemusíte si vyčítat, že neumíte odpočívat. Zkuste si jen přesně pojmenovat, co Vám víkend dal a co Vás stál. A do příštího týdne si vyberte jeden blok bez výkonu a bez programu. Ne proto, abyste byla produktivnější. Protože i prázdné místo má v kalendáři svou práci.
Pokud máte pocit, že únava trvá dlouho, výrazně se zhoršuje nebo zasahuje do běžného fungování, je namístě probrat ji s lékařem. Osobní zkušenost nenahrazuje odborné vyšetření.
Podobné téma jsem otevřela i v článku jak poznat, že tělo už jede na rezervu.